nar. 13.6.2012

                               Indián od Emy Destinové x Kordulka od Emy Destinové

                                                           černá s bílými znaky, plnochrupá

                                      RODOKMEN              VÝSTAVY             GALERIE

Jmenuji se Otylka, Tilly.

Tilly po krásné dlouhovlasé holce z pohádky o koních a Otylka proto, že byl právě vrh O :-). Takže to je Otka, trochu praštěná, hrozně rychlá (hlavně při žraní granulí), neuvěřitelně chytrá a taky dosti neomalená. Ano, i když to má být něžná beardedka, tak prostě Otylka (jak už naznačuje její jméno) moc něžná není... Ranní nálety na postel a poté rychlo-lízací ,,koupele" obličeje a okusování uší zrovna moc příjemné nejsou. Proto si taky u nás doma vysloužila přezdívku tank . My jí to ale zase odpustíme, když se přijde na klín podrbat ♥. Prostě zlatíčko a čertíček v jednom...

Její místo u nás doma jsem si tvrdě vybojovala, protože ještě ani v půl roce nebylo zcela rozhodnuto, zda zůstane doma... Když si přijeli zájemci vybrat štěňátko, nikdy se o ně naštěstí nezajímala :)). Asi to byl osud, protože ač inzeráty na Otylku byly poctivě vypsané, nikdo se neozval. 

S Otylkou jsme si celkem spokojeně žili, i když docela často ji provázeli opakované záněty močových cest. I přesto jsme chodili na dlouhé procházky společně s jejím létajícím talířem (bez něho jít nemůžeme ) a Korinkou. Otka  s Korinkou jsou nerozlučná dvojka, stále se o něco přetahují, když neštěká Korinka, doplní ji Otylka. Jen málokdy si lehnou a spí... Občas jsme s pejsky taky zajeli na coursing, zkusili jsme i pasení, ale spíš jsme si v rámci možností užívali života doma a na dlouhých procházkách.

Na výstavy jaksi nebyl čas a ani Otka nikdy nebyla v takové kondici, jaké bychom si představovali. Začátkem roku 2015 byla konečně pěkně dlouhovlasá, krásná, bez zdravotních potíží, neoškubaná od Korinky, takže jsme se rozhodli a přihlásili Otku na MVP Brno.

Avšak nebylo nám přáno výstavy se zúčastnit a Otka bohužel na jaře 2015 vážně onemocněla... .Ze začátku se vše jevilo, jako drobné onemocnění. Pod očičkem jsme si všimli malého pupínku. Mysleli jsme, že ji kousl mravenec nebo klíště, zatím jsme to nijak neřešili. Pupínek se ale zvětšil, takže jsme navštívili veteřináře. Nejprve se to léčilo jako ucpaný slzný kanálek a každý druhý den jsme chodili na injekci. Bohužel žádná změna, nic, boule stále rostla. Změnili jsme veteřináře, protože se problém léčil už přes 2 měsíce bez jakéhokoliv efektu... Pan Mvdr. Jukl z Hlinska provedl několik testů, stěrů atd. a po další neúspěšné léčbě jsme byli posláni na kliniku do Pardubic k specialistovi na oči Mvdr. Beránkovi. Léčba byla velice zdlouhavá, podezření na rakovinu bohužel veliké a my se moc o naši holčičku báli . Otka i přesto všechno byla velice statečná, do ordinace pana doktora vcházela vždy s radostí. Opravdu veliké díky, za tu super péči a léčbu panu doktorovi Beránkovi a sestřičkám, které o naši Tillynku v době nemoci pečovali!!! Následovala náročná operace a plastika očního víčka, při které byl nádor odstraněn. Až z histologie jsme se dozvěděli, jak na tom Otylka opravdu je. Čekání na výsledky se nám zdálo nekonečné.

Naše radost byla opravdu VELIKÁ, když nám pan doktor telefonoval, že se jedná ,,pouze" o hluboký zánět. Spadl nám obrovský kámen ze srdce a byli jsme opravdu moc rádi. My i Otylka! Jizvy na operovaném víčku si málokdo všimne, pan doktor to zašil velmi precizně! Od té doby se nádor objevil ještě bohužel 2x, to už ale Otylka dostává ,,jen" silné kortikosteroidy, aby to zmizelo. Momentálně je bez prášků a doufám, že i nadále bude... Během léčby ztratila mnoho chlupů, ale na tom nám teď už vůbec nezáleží.

Jsme nesmírně rádi, že tu s námi Otylka může být, zdravá, veselá a pro mě ten nejlepší pes na světě! 

Léto 2016 si s Otylkou opravdu velice užíváme. Maminku s Korinkou jsme prozatím nechali doma a  my spolu, já (Anička) s Otylkou, jsme jeli na psí tábor na Svojanově. Trochu výcviku,  agility, vystavování, dofrisbee, taky coursing, ale především hodně zábavy! Tábor byl úžasný, obě nás bavil, seznámili jsme se s novými přáteli, dvounohými i čtyřnohými a naučili se spoustu nových věcí. Už teď se těšíme na další rok, doufám, že Otyl nebude na táboře zase jediná beardetka, minimálně Korinku vezmeme s sebou! Děkujeme všem výcvikářům za super týden!